Firma patří s roční produkcí 40 milionů svíček za rok ve světovém měřítku spíše k menším, avšak významným výrobcům. Svíčkami z táborské produkce osazuje spalovací motory některých typů v prvovýrobě např. automobilka VW – Škoda Auto či výrobci zahradní techniky jako třeba Husqvarna. Zrození zapalovací svíčky jsme si prohlédli krok po kroku – od přípravy prášku a lisování keramického izolátoru, přes tváření a obrábění kovových prvků až po finální montáž a balení. Mimořádně působivý byl pohled do dlouhých tunelových pecí, v nichž se keramické izolátory „pečou“. Prohlídka výrobních linek je celkově ojedinělým zážitkem, neboť výrobců svíček na světě není mnoho. V ČR je jediným závodem tohoto druhu právě BRISK. Pro jednotlivé procesy firma využívá množství speciálně konstruovaných jednoúčelových strojů. K vidění tak byla zajímavá kinematická (pohybová) řešení, obvykle v kombinaci s různými stupni automatizace (mechanickou, pneumatickou) a často také s manuální obsluhou. Na studenty tedy hned při první zastávce jarní TTT bezprostředně dýchlo i „kouzlo“ monotónní pásové výroby, což někteří jadrně zhodnotili jako řádnou motivaci pro další vzdělávání …
Zasvěcený výklad průvodců-technologů nám přiblížil vznik firmy v období první čsl. republiky a pozdější dlouholetou tradici svíček vyráběných pod značkou Jiskra a PAL. Ještě dnes bychom je nepochybně našli v nejedné garáži, automobilu či motocyklu.
Polední občerstvení proběhlo skromnou formou individuálního bufetu v táborském Tescu. Jestli někde do písmene platí přirovnání o vzdálenosti srovnatelné s dráhou hozeného kamene, jde právě o distanci mezi Táborem a Sezimovým Ústím, kam jsme mířili za dalšími industriálními zážitky.
Zakrátko náš autobus projel monumentálním obloukem brány strojíren Kovosvit MAS. Ocitli jsme se v prostoru působivě definovaném architekty Baťova průmyslového impéria koncem třetí dekády minulého století. Firma byla původně založena jako pobočný závod zlínského obuvnického kolosu a dodávala nejdříve speciální stroje pro výrobu bot, později se zaměřila na produkci strojů obráběcích. Tomuto programu je věrná dodnes. Vyrábí se zde „klasické“ CNC stroje vlastní konstrukce (soustruhy, frézky) a intenzivně se rozvíjí výroba CNC center, která zvyšují produktivitu obrábění sdružením většího počtu operací v jednom pracovním prostoru. Druhou exkurzi naší Tour zahájila rozsáhlá prezentace aktivit a sortimentu prosperující firmy, která zaznamenává trvale rostoucí úspěchy v exportu CNC strojů především na rozsáhlých východních trzích a je též stabilním dodavatelem do řady tuzemských strojírenských podniků. Seznámili jsme se i se základy konstrukčních procesů v Kovosvitu. Na nejednoho cestovatele během přednášky začala již neodbytně doléhat únava spojená s programem TTT, jedoucím prakticky od rána nonstop. Vítané osvěžení proto znamenal přesun nejprve do zákaznického centra a poté do výrobních hal továrny MAS. Prostory jsou to vpravdě rozsáhlé, stavebně impozantní, nesoucí elegantní pečeť vzdušného funkcionalismu. Vznik moderních CNC center jsme si prohlédli podrobně ve všech důležitých etapách počínaje obráběním velkých odlitků loží a dalších polotovarů hlavních částí strojů. Následovala montáž, slícování funkčních ploch, vystrojení a oživení celku. Byla to vzácná příležitost prohlédnout si podrobně konstrukční celky i detaily „nahatých“ CNC strojů, tedy z hlediska předmětů SPS i STT rozhodně něco extra. Pracovníci, kteří nás prováděli, opakovaně zmiňovali současný nedostatek kvalitních strojařů, jímž firma na různých pozicích trpí a řeč se točila kromě požadavků na kvalifikaci a odbornost zaměstnanců i kolem výše výdělků – informace v tomto směru byly překvapivě příznivé. Tedy pro studenty další úhel pohledu směrem do budoucnosti …
Tvorbou společné fotografie výpravy na pozadí ikonické brány továrny jsme ještě stihli způsobit kratičký výpadek nákladní dopravy ve vjezdu do areálu. Omlouváme se proto MAS za dočasné zpomalení obchodní výměny s okolním světem … ale budeme jejich stroje všude doporučovat :) .
Další cesta vedla ještě malý kousek na jih po dopravní tepně E55. Za Soběslaví jsme se ubytovali v campu Karvánky, kde vše nasvědčovalo tomu, že o nás bude dobře postaráno. Také počasí přálo a po chutné večeři nastal čas vyhodnotit kvíz TechnologyPrize, který si zde můžete zkusit i Vy.
Díky shodě nejvyšších bodových zisků se strhla lítá bitva o vítězné pozice. Publikum zajistilo skvělou atmosféru. Na své nové majitele čekaly klasické švýcarské zavíráky Victorinox spolu s odměnou určenou tzv. na zub. Z finálového rozstřelu si nakonec první cenu odnesl Martin Novák (3.F) následován druhým Martinem Pátkem (2.F), třetí místo získal Tomáš Mašek (3.F) a čtvrtou pozici po velmi vyrovnaném boji obsadil Viktor Vrba (2.F).
Celkové pořadí je zřejmé z výsledkové listiny.
Jak večer postupoval, začaly se ozývat hlasy obávající se nočního poklesu teploty a s ním spojeného diskomfortu nevytápěných chatek. ( Přece jen „duben, ještě tam“ … atd. ). Tento druh defétismu byl vedením výpravy mocně potírán.
Pak přišla noc. Ledovým tichem duněl za plotem po E55 jeden kamion za druhým. Když jsme v ranním oparu našli jídelnu, nastala při vydatné snídani výměna čerstvých zážitků. Studenti se v hodnocení noclehu dělili na dvě sekce. Otužilci si vysloveně libovali. Jiní dle vlastních slov zalézali i do batohů. Žel, vešla se jich tam pouze menší část. Spokojený pan řidič vyzařoval ještě energii nezávislého naftového topení, které si zapnul v ložní kobce autobusu, kam se odplížil z jinovatkou se potahující chatky. Autor těchto řádek přenocoval v čepici a v poměrně nepohodlné poloze, vyznačující se ovšem minimálním teplosměnným povrchem (jak by řekl konstruktér výměníků). Kolega Frýbert přišel ke snídani pozdě, jelikož jen zvolna nacházel cestu ven z jednotlivých vrstev, do nichž se předtím namísto spánku důmyslně zavinoval. Mgr. Kohútová o noci nemluvila, neboť nemluvila vůbec. Pohotový pan restauratér bezodkladně servíroval účinnou první pomoc v podobě silných dávek černé kávy, které mnohý cestovatel vděčil toho jitra za svůj návrat mezi živé.
Druhý den TTT nicméně sliboval zářivým ránem nadějné vyhlídky. Další cesta směrem na České Budějovice byla příjemná, odpočinková. Po hladkém průjezdu jihočeskou metropolí jsme se nadále drželi toku Vltavy a zanedlouho dorazili k podlouhlému areálu Jihočeských papíren ve Větřní, jejichž tradice, spojená se jménem jihočeského průmyslníka Ignáce Spira, sahá do první poloviny XX. století. Zde se nás opět ujali ochotní a věci znalí průvodci, kteří pečlivě vysvětlovali jednotlivé procesy výroby obalového papíru (hlavní artikl firmy) z recyklované suroviny. Dozvěděli jsme se řadu zajímavostí i o vedlejších produktech – např. o zbytkových kalech využívaných s úspěchem pro chov žížal … Velkolepé a komplikované stroje papírenského provozu zapůsobily na cestovatele svými majestátními rozměry i konstrukčním řešením – s něčím podobným se člověk v rámci školních příkladů prostě nesetká. Tragický podtón ale návštěvě papírny dodal pochmurný stav budov i výrobních provozů. Situaci vystihl jeden student přirovnáním k dojmům z post-apokalyptického filmu. Objekty, do nichž evidentně v posledních dvaceti letech nikdo neinvestoval zbytečný haléř, odstavené stroje desetiletí bez údržby, některé provozy zrušené … obraz, jenž rozhodně neměl nic společného s tzv. péčí řádného hospodáře. Na přítomné doléhala tísnivá skutečnost podniku, přivedeného „zu grunt“. Ironická slova paní průvodkyně o „zřejmě poslední exkurzi ve Větřní“, vyslovená při loučení, se nečekaně rychle naplňují – v době vzniku tohoto příspěvku přinesla média informaci o platební insolvenci JiP Větřní a odpojení firmy od dodávek energií. Je to smutné, smutné, smutné …
Obrat v náladě přinesla návštěva Českého Krumlova, historického klenotu ležícího o něco málo níž po proudu Vltavy. Všichni dle své libosti využili čas, jenž před polednem zbyl a prohlédli si malebné centrum města zařazeného v seznamu památek UNESCO. Hladové vedení výpravy například neodolalo kouzlu jedné z romantických pobřežních restaurací u mostu pod zámkem…
Pivovarský provoz patří ke stálicím TTT. Dosud každá dvoudenní exkurze navštívila jeden z regionálních pivovarů naší vlasti (a hodláme v této tradici pokračovat). Návštěva krumlovského pivovaru se šlechtickým jménem Eggenberg důstojně završila letošní jarní akci. Prohlídka začala stylově v pivovarské zahradě, s pozadím kouzelně krásných kulis panoramatu města v plném slunci. Výklad průvodců poutavě kombinoval historická fakta s technickými prvky procesu výroby piva. Postupně jsme se tak přes varny a kvasné tanky dostali až do chladu ležáckých sklepů, z nichž tekutý chléb putuje do stáčírny vybavené převážně stroji tuzemské výroby. Kdo chtěl, mohl na závěr ochutnat dílo v klasické pivovarské restauraci a pořídit si též upomínky domů.
Čas jarní TTT2013 uplynul rychle a intenzivně – ostatně jako dosud vždy. Technologie, které jsme prozkoumali, byly vskutku různorodé, tentokrát se značným zastoupením tzv. spotřebního, lehkého průmyslu – nenápadného, užitečného odvětví, s jehož výrobky se setkáváme každodenně. Věříme, že účastníci TTT si kromě pestrého pohledu na výrobní technologie odvezli z jižních Čech i vzpomínku na dva příjemně prožité dny.
Je naším přáním, abychom se opět setkali při hledání INDUSTRIÁLNÍCH ZÁŽITKŮ užitečných nejen pro studium, ale i ke zpestření pohledu na svět kolem nás.

Obrázky z této cesty najdete zde a také na Facebooku TTT.

ttt2013_jih_001

ttt2013_jih_002

ttt2013_jih_003

ttt2013_jih_004

ttt2013_jih_005

ttt2013_jih_006